Sedm hubených let
1/ Už dlouho takhle smutná nebyla jsem /a, d
Nechám slzy stékat chvíli ještě na zem /d, a
Nějakého stébla se pak chytnu /a, d
A budu se kývat v jeho monotónním rytmu /d, a
Fouká vítr po strništi světa /a, d
Úroda je sklizená a po hojnosti veta /d, a
Jenom myši běhají a mizí ve svých děrách /a, d
A místo víry se topíme v ubohých pověrách /E, a
V doupatech se soustřeďuje všechno vzácné zrní /a
Co mělo plnit sýpky pro zlý čas /d, a
Jákobův syn Josef nemá pro ten zlý sen vysvětlení /a, E
Kdo by toužil vykládat 7 hubených let v nás /E, a
2/ Už dlouho takhle smutná nebyla jsem
Nechám slzy stékat chvíli ještě na zem
Nějakého stébla se pak chytnu
A budu se kývat v jeho monotónním rytmu.
Fouká vítr po strništi světa
Úroda je sklizená a po hojnosti veta
Jenom myši běhají a mizí ve svých děrách
A místo víry se topíme v ubohých pověrách
V tvrdé zemi nenávratně mizí vzácné zrní
Zobají ho ptáci - vláha nepřichází včas
Proroci jsou v koncích se svým vykládáním
Že dobré zrno mělo vzklíčit přímo v nás
| 
