Moje hodina
Jan 2,1-11
Rf:
Dneska jsme, mami, pozvaný na velkou svatbu do Kány /A
Nepřišla ještě „má hodina“, ale možná to dneškem začíná /D, E, A, D, E, A
1/ Co mi to říkáš „ženo“: na svatbě, že došlo víno /A
Není tu ještě „má hodina“, tuším jenom, že začíná /D, E, A, D, E
Vodu do štoudví služebníci každý, jak může, nalívá /A, H7, E
Na tváři úsměv nevěřící a Jan se na mne podívá /E, A, D, E
Podruhé matko, řeknu Ti „ženo“, až přijde ta „pravá hodina“ /A
Janovi z kříže jako drahé věno tě svěřím jemu do klína /C, A..., E
Rf.:
Ale dneska jsme mami, pozvaný na velkou svatbu do Kány
Nepřišla ještě „má hodina“, ale možná to dneškem začíná
2/ Až přijde „hodina pravá“, bolest umí být i dravá
Víno chuť octa bude mít, co když budu chtít jen žít
Ale stvoření za to stojí i pár učedníků mám
Asi o ně se více bojím, když je tady zanechám
Bojím se taky, co čeká, mé křehké tělo člověka
Co stát se má, to stane se, kéž Otec můj to unese
Rf.:
Ale dneska jsme mami, pozvaný na velkou svatbu do Kány
Nepřišla ještě „má hodina“, ale možná to dneškem začíná
3/ Pro Boha všechno na světě, až já na hostinu pozvu tě
Neříkej, že nemáš čas“ hodina moje“ zas a zas
Připomíná, že spasení je věčné v nebi pohoštění
Tohle jsem si tolik přál, uvítat všechny jako Král
Vem si bílé roucho tam, ať tě nevyhodí
Něco ne-vyřešíš si ty sám – víš, jak to chodí...
| 
