Žena u studny
Jan 4,1-42
1/ Znavený a zaprášený chceš vodu od cizí ženy /A
Co ty můžeš slibovat, živou vodu darovat? /D, E
Kdybych prý jen věděla, do vesnice bych běžela /A, D, E, A
A přivedla svých pět mužů, ale to já přece nemůžu! /A, D, E
2/ Tak co je to za vodu, co žízeň prý mít nebudu
Nestojíš mi za hádku, dej si hlavu do chládku
Naši předkové věřili, Boha si v horách uctili
A ti tvoji ve chrámě… jak já to mám to nech na mě!
3/ Vím, že jednou přijde ten, kdo nám to vysvětlí
Že by tu byl už ten den a byls to právě ty?
Že přichází hodina a Boha budem chtít
Jako jedna rodina v Duchu a pravdě ctít
4/ Co je to ten pramen vody, že i ve mně může žít
Počkej ještě chvíli tady, musím něco vyřídit
Řekla jsem si co kdyby, když všechno o mně znáš
Nechám stranou pochyby, co když jsi Mesiáš
5/ U studny tam chlápek sedí, vede moc divnou řeč
Jeho oči o mně všechno vědí a slova jako meč
Pojďte se na něj podívat a přemluvíme ho
Když chce si s námi povídat ať pár dnů je náš host
6/ Samařani byli z něj jak u vytržení
Že je světa Spasitel, teď jsou přesvědčení
Od té doby vyprávím i těm, co nevěří
Jak přišel s vodou žíznivý Bůh k nám do Samaří...
| 
